Jak nahoře, tak dole....tak to v Yorkshiru neplatí.
Ve skutečnosti je to tam právě naopak.
Yorkshirská krajina je taková, dalo by se říct, bipolární.
Je to v podstatě jedna velká náhorní plošina, porostlá vřesem a poházená malebně zvětralými balvany (bodeť by se jim to nezvětrávalo jedna radost - věčně tam fouká, každou chvíli prší, v zimě mrzne...pokud jezdí eroze někam ráda na dovolenou, tak sem).
Najdete tam místa, která by klidně mohla být na Marsu...
Tuhle nehostinnou pustinu pak prořezává řada útulných údolí.
Jedna legenda o jejich vzniku mluví o tom, že Bůh, unavený tou fušku při tvoření balvanů a vřesovišť, se sedmého dne utahaně opřel rukou o právě vytvořený Yorkshire, jeho rozevřené prsty se do něj zabořily a vytvořily tak zmíněná údolí. Je to celkem věrohodná legenda, za předpokladu, že je Bůh mnohonožka :-)
V každém případě jsou výsledkem chráněná údolíčka se zelenými stráněmi, na kterých se uchytilo vše, co nemělo šanci vyrůst nahoře. Nadšená tráva, keře a stromy, které konečně nalezly místo s úrodnou půdou, kde furt nefouká a nemrzne, se předhánějí v až nepravděpodobné zelenosti a huňatosti.
Nikdy tu nebyl lehký život.
Farmáři po staletí bojovali o každý kousek úrodné země, v mrazivých zimách vykopávali stáda ovcí zpod několikametrových závějí (to se ostatně děje dodnes, jak si jistě vzpomínáte z Herriottových knih, ovce si k porodu jehňátek rády vybírají ty nejstudenější jarní dny) a známé rčení o tom, že jsou místní lidé "solí země" v jejich případě může odkazovat i na množství potu, kterým místní pastviny zkropili.
Právě ten obrovský kontrast pustiny a domácké útulnosti, divokých skalisk a zelených pastvin, úctu vzbuzujících vodopádů a nehybných hladin vodních nádrží (většina pitné vody pro jižní Anglii pochází právě odtud), nicméně dělá Yorkshire takovou hypnoticky okouzlující krajinou. Moc se těším, jak ji spolu budeme objevovat!
Farmáři po staletí bojovali o každý kousek úrodné země, v mrazivých zimách vykopávali stáda ovcí zpod několikametrových závějí (to se ostatně děje dodnes, jak si jistě vzpomínáte z Herriottových knih, ovce si k porodu jehňátek rády vybírají ty nejstudenější jarní dny) a známé rčení o tom, že jsou místní lidé "solí země" v jejich případě může odkazovat i na množství potu, kterým místní pastviny zkropili.
Právě ten obrovský kontrast pustiny a domácké útulnosti, divokých skalisk a zelených pastvin, úctu vzbuzujících vodopádů a nehybných hladin vodních nádrží (většina pitné vody pro jižní Anglii pochází právě odtud), nicméně dělá Yorkshire takovou hypnoticky okouzlující krajinou. Moc se těším, jak ji spolu budeme objevovat!
Já se nejvíc těším na nehostinné pustiny! :-D
ReplyDeleteCopak o to, divočiny je tam hafo, ale nebudeš tam mít štěňata, se kterými ji prozkoumávat :-)
Delete