Monday 30 January 2017

Krásy krasu

Nedá se nic dělat, nemohu to dál před Qerilkou tajit:
v Yorkshire jsou jeskyně.
A průrvy.
Strže.
Škrapy.
Závrty.
Prostě všechny ty vychytávky, které umí ve vhodném podloží vytvořit voda.
A že opravdu stojí za to!
Nejmonumentálnější z nich je rozhodně Gaping Gill  (bohužel laické veřejnosti nepřístupná), jeskyně tak obrovská, že by se dovnitř vešla celá katedrála z Yorku, s podzemním vodopádem dvakrát vyšším než jsou ty niagarské. Mimochodem, miluji poetiku anglických místních jmen, Gaping Gill v překladu znamená "rozšklebená díra v zemi". Ehm.
Na druhou stranu - shora to tak vlastně doopravdy vypadá. Díra. V zemi. Velká.









Tenhle pohled vás ovšem nijak nepřipraví na dóm, který se skrývá pod zemí.








A na jeho vodopády





Velké vodopády







Velmi velké vodo...no dobře, to stačí :-)
 






Voda je samozřejmě v krasu ten nejdůležitější živel, který si razí cestu nejrůznějšími způsoby. Někde se prostě potůček ztratí pod zem a znovu vykoukne na povrch o kus dál. Ne vždycky se ovšem dá spolehnout na to, že když na jednom místě voda mizí v podzemí a o kousek dál se zase objevuje, že jde o tentýž potok. Experimenty s potravinovým barvivem ukázaly, že Yorkshireské podzemí je komplexní a složité a mizející a znovu se objevující potůčky, považované za stejný tok, spolu často nemají nic společného. Kdoví, jakými temnými cestami tam voda putuje.



Potoky ovšem nemají na hru na schovávanou monopol. Jinde se objevují a zase mizí vodopády podle toho, jak moc prší. Ten nejmarkantnější příklad jsem už sdílela na Facebooku - rozpukaný kamenný povrch Malhalm Cove za normálních okolností veškerou dešťovou vodu pohlcuje a teprve poté, co proteče svojí tajemnou cestou v nitru skály, se objeví u její paty jako potůček, prýštící ze země. V době extrémních dešťů ale nedokáže podzemní systém pobrat všechnu vodu - a v takových okamžicích se zjeví nejvyšší nepřerušený vodopád v Anglii. Stává se to tak jednou za 200 let a celý ten zázrak netrvá déle než několik hodin.






Další jeskyní, která rozhodně stojí za zmínku je White Scar Cave.




V roce 1923 ji objevil zvídavý student cambridgeské university Christopher Long. Když na svých toulkách okolím narazil na škvíru, která vedla dál a dál do tmy, udělal tu jedinou věc, kterou může udělat v podobné situaci každý rozumný muž: přilepil svíčku na vršek své buřinky a jal se plazit tak daleko, jak to půjde. A ono to šlo opravdu daleko. Podařilo se mu tak objevit jeskynní systém, který je dnes nejdelší zpřístupněnou jeskyní v Británii. Ano, Qeril, čteš správně - ZPŘÍSTUPNĚNOU :-)







I tady najdeme několik podzemních vodopádů (pravda, trochu skromnějších rozměrů), bohatou stalagmitovou výzdobu (je libo prstíčky čarodějnice, mrkvičky nebo spíš soudcovu hlavu?) a vůbec všechno, co má taková správná jeskyně mít. Dokonce tam i straší!








Vzhledem k tomu, že její vstup je na dohled od Malhamu (doslova na dohled, z plošiny, na které tábořili Harry a Hermiona v Relikviích smrti, je na něj vidět), myslím, že nám prostě nezbývá nic jiného, než návštěvu zařadit do našeho programu.

Je tam díra, Qeril si tam vleze!


3 comments:

  1. Taky se moc těším, jeskyně jsou fajn :-)

    ReplyDelete
  2. Představa mladého gentlemana, kterak se plazí jeskyní se svíčkou nalepenou na tvrďáku, je prostě neodolatelná :-D

    A na tu neuvěřitelnou rozpraskanou plošinu se můžeme podívat?? Přesně si pamatuju, jak jsem si při filmu myslela, že je to trik - a když mi pak verlit řekla, že to místo fakticky existuje, byla jsem z toho úplně okouzlená. To bych vážně moc ráda viděla na vlastní oči!

    ReplyDelete
    Replies
    1. Jasně, ta plošina je normálně přístupná, jen k ní musíme vylézt :-)

      Delete