Friday 10 February 2017

Střípky londýnského času

"V Londýně existují časové kapsy, ve kterých se drží věci a místa ze starých časů nezměněné, jako bubliny v janatru," vysvětlovala. "V Londýně je spousta času a ten se musí někde uschovat - nespotřebuje se všechen najednou." Neil Gaiman, Nikdykde

 To není jen výplod Gaimanovy geniální fantazie, to je v podstatě objektivní popis Londýna. Na první letmý pohled moderní evropské velkoměsto, ale stačí zahnout za roh...

...a jste v dobách Dickensových...když jsme touhle uličkou procházely před dvěma lety s Činkapi, seděla tam na schodu skupinka kluků a holek a tiše si společně zpívali...


Je libo Čínu? To samozřejmě není žádný problém, škoda, že festival světel se koná v únoru, ale nějaký ten lampion se najde (snad) i v dubnu :-)


 Je Čína příliš exotická? Nevadí, na skladě máme Holandsko (nebo spíš Benátky?) přímo v centru velkoměsta.


To skutečné velkoměsto je samozřejmě také k dispozici - ultramoderní mrakodrapy, galerie, parky, sklo a kov...to vše promíchané s viktoriánským kýčem, renesanční monumentálností a tu a tam art deco kachlíčky.


Stýská se vám po Austrálii? V městských parcích si můžete vybrat, zda krmit holuby nebo volně žijící papoušky (o veveruchách nemluvě)


Pastelové uličky jakoby vystoupily z nějaké stepfordské dystopie 
(byty jsou tady tak astronomicky drahé, že je stejně nejspíš vlastní mimozemšťani, protože TAK bohatí lidé na Zemi nemohou existovat)


Tak raději zpátky do staré dobré Anglie - není nic lepšího, než 300 let stará hospoda s nějakou tou volně loženou kočkou. Hlavně se micce nevnucujte, ona vám dá sama milostivě najevo, jestli ji smíte pohladit. Taková privilegia se nerozdávají automaticky.


Naladila vás kočka na čarodějnickou notu? To chce výlet do Diagon Alley - nebo alespoň do míst, odkud do ní vedou modré dveře Leaky Couldronu. Bohužel, pokud jimi vstoupíte, místo máslového ležáku vám nabídnou pouze nové brýle - ale všichni víme, že to je jen taková zástěrka na zmatení mudlů, že ano...


 Občas se Londýnu stane, že se mu ty časy jaksi promíchají na jednom a tomtéž místě. Inu, co se dá dělat, však oni si s tím lidi poradí. A tak najdete uprostřed nejmodernější architektury, na dvoře kostela, obklopeném výškovými budovami, viktoriánské turecké lázně. FUNKČNÍ turecké lázně, samozřejmě.





Pouliční trhy v Portobello Road a Camdenu vás zase přenesou do toho nejmultikulti hemžení, po jakém vaše srdce kdy toužilo. Je libo postapo cylindr? Není problém. Došla vám světlýška do harému? Tady jsou. Potřebujete nutně nějaké ty houby, protože k vám přišla na návštěvu tlupa hobitů? A problém je jako kde?







Zastesklo se vám v tom ruchu po trošce klidu? Hranice mezi městem a lesem může být trochu...neurčitá. Červená Karkulka se může ocitnout v zeleném tunelu přímo uprostřed města. Bacha na vlky!


Připadáte si z toho trochu jako Alenka v Říši divů...no popravdě...tady máte toho bílého králíka. Jmenuje se Harley a bydlí ve výloze obchodu, který podle majitele propojuje šílenství Lewise Carolla a psychedelická 60. léta. Zní to jako dobré kombo, ne?


Když už jsme v té umělecké sféře - padla na vás inspirace uprostřed Trafalgar Square a toužíte vyjádřit se básní? No a co vám brání? 


V Londýně je prostě možné naprosto všechno - třeba i utnout mačetou měsíc z oblohy.


Londýn zná totiž ve skutečnosti jen jeden čas - ten londýnský, promíchaný a protřepaný, okořeněný všemi možnými epochami, národy a kulturami a záleží jen na poutníkovi, co si z něj vybere.

Někdo uvidí prostě Londýn turistický, s Big Benem, plastovými suvenýry a voskovými figurami u Madam Tussaud. Někdo uvidí Londýn hlučný, předražený a uspěchaný.

Kdo pojede se mnou, ten uvidí Londýn verlití. 
Když bude chtít :-)

Sunday 5 February 2017

Příběhy z Yorkshiru 1: Vyfučený vidrholec

Bouřlivé výšiny.
Na Větrné hůrce.
Vichrné návrší.

Zdá se, že nejen já, ale ani překladatelé nemohou tomuhle slavnému románu, odehrávajícím se v srdci Yorkshire, přijít na jméno - abych parafrázovala slavnou pasáž ze Saturnina, zdá se, že celá senzace spočívá v tom, že foukalo.

Popravdě jsem nikdy nepochopila, co je na téhle knize tak objevného, že o ní někteří mluví jako o jednom z nejvýznamnějších děl anglické literatury. Většinu času tam různí nesympatičtí lidé pobíhají po vřesovišti a řeší problémy, které by neměli, kdyby dělali něco rozumného - načež umřou.
Hodnocení díla na Wikipedii hodně připomíná slavný Cimrmanův krok stranou: "Čtenář do konce příběhu očekává, kdy (Heathcliff) odhodí svou zápornou masku a ukáže se ve své pravé citlivé podobě, kdy se ukáže, že veškeré jeho necitelné krutosti byly vyvolané jeho nešťastnou láskou ke Kateřině. Autorka tuto masku nestrhne ani na konci a očekávaný romantický hrdina tak zůstává zahalen a klišé romantické literatury nenaplněno."

Sestry Bronteové měly prostě trochu zvláštní vkus, pokud šlo o mužské hrdiny.
(překlad obrázků: 1 - SLEDOVÁNÍ MUŽŮ SE SESTRAMI BRONTEOVÝMI. "Co támhle ten?"
2 - "Na co čumíš?!" 3 - "Pěknej.""Že jo!""Ten chlápek byl idiot." 4 - "Vážně, Ann, ty prostě nemáš vkus!" "Co tenhle?" "Jenom říkám pravdu!" 5 - "Tak vášnivý!" "Tak tajemný!" "Pokud se vám líbí ožralý burani!" 6 - "Ann, ty jsi tak nezdvořilá!" "Nedivím se, že tvoje knihy nikdy nekupuje" 7 - "A co tamten?" "Tak zadumaný!")




A přitom stačilo tak málo - jediné, co hrdinové románu potřebovali udělat, bylo slézt z těch pustých náhorních vřesovišť, kde to fučí jako na tom zmíněném vidrholci, do některého z útulných, utěšených údolíček, ve kterých se tulí kamenné vesničky a zelené stráně jsou bíle pihovaté ovcemi.
Místo toho, aby nyli uprostřed mlhy na opuštěných balvanech, mohli si dát čaj s teplým bochánkem a nějaký ten šťavnatý místní sýr. Jsem přesvědčená, že kdyby to bývali udělali, mohlo to jejich celé romantické drama dopadnou úplně jinak.


Bohužel, nestalo se tak, a proto pro mě jedinou přijatelnou verzí Bouřlivých výšin zůstává tahle:




A malá záludná otázka na závěr:

Co mají společného Heathcliff a pan Rochester?