Wednesday, 22 March 2017

Kdo byl Jack Rozparovač část 2. - Případ nenápadného svědka

Jak jsem zmiňovala v předchozím příspěvku, moderní kriminalistické metody otevřely novou cestu k odpovědi na klíčovou otázku: Kdo byl Jack Rozparovač. Zatímco DNA rozbory mě nechaly poměrně chladnou, musím přiznat, že následující teorie mě dost zaujala.

Problémem, který prochází jako červená nit jak původním vyšetřováním, tak drtivou většinou moderních teorií, je očekávání, že pachatel tak obludných vražd musí být něčím vyjímečný, na první pohled se odlišující, vzrušující. Když už ne královský lékař, tak alespoň očividný šílenec, spisovatel, otec Winstona Chruchila, herec či žena. Jenže - jak ví každý, kdo sleduje i ten nejmizernější televizní krimiseriál - sérioví vrazi ve skutečnosti mívají společné něco jiného: jsou nenápadní, "neviditelní", když se jejich zločiny provalí, nikdo ze sousedství nemůže uvěřit, že je spáchal ten "obyčejný, nezajímavý člověk."

Policejní práce také není obvykle o senzačních odhaleních, ale spíše o nekonečném procházení důkazů a výpovědí, jejich porovnávání a hledání nesrovnalostí. Koho by tedy policie podezírala dnes? Kdo by neprošel sítem vyšetřování a byl by s vysokou pravděpodobností obžalován na základě nepřímých důkazů?

Je to muž, který v kauze Rozparovač figuruje od samého začátku, "skrytý na očích všem", abychom zůstali u té poezie.

Strážník Neil objevuje tělo Polly Nicholsové.
31. srpna 1888 brzo ráno nalezl strážník
na ulici zavražděnou ženu, Polly Nicholsovou.
Tak o tom psal tisk tentýž den a tak se to v řadě článků opakuje dodnes.
Dobové noviny však o den později vypátraly, že Polly byla ve skutečnosti "nalezena" dvakrát. Chvíli před strážníkem totiž na tělo narazili dva muži, Charles Cross a Robert Poul, a odešli hledat strážníka. Když jednoho našli, řekli mu o ležící ženě a odešli do práce. Poté, co tisk jejich roli při objevení těla vyšťáral, oba se dostavili k soudnímu slyšení, popsali, co viděli, a tím celá jejich role v případu Jacka Rozparovače skončila. Na více než sto let.

Až v roce 2012 se spisovatel Christer Homgren rozhodl, že se pokusí na celý případ podívat očima současného kriminalisty, požádal proto o spolupráci elitního vyšetřovatele kriminální policie Edwarda Stowa a začali procházet všechny dokumenty tak, jakoby šlo o čerstvý případ.

První věc, kterou je třeba udělat při každém vyšetřování, je vyloučit z podezření svědky, kteří byli první na místě činu. Homgren a Stow tedy začali tím, že shromáždili protokoly, novinové články a soudní zápisy z prvních dvou dnů po vraždě a vzájemně všechny výpovědi porovnali, co do obsahu, časových údajů, popisů nálezu těla atd. Kupodivu, za celých stopadesát let právě tohle nikdo dostatečně pečlivě neudělal.

Jejich zjištění byla mírně řečeno překvapivá.

První byl na místě Charles Cross. Udělali proto to, co by dnes udělal každý kriminalista - začali ověřením jeho údajů - tedy jména a adresy, které uvedl při soudním slyšení do záznamu. A dostavil se první šok. Žádný člověk toho jména na uvedené adrese nebydlel! Svěděk, který udal falešné osobní údaje (a nikoho to nenapadlo za celou dobu ověřit), to je velmi znepokojivé.
Další pátrání odhalilo, že ve skutečnosti uvedl pravdivou adresu, ale udal příjmení, které v dosavadním životě použil jen jedinkrát, před skoro dvaceti lety (šlo o příjmení jednoho z řady jeho nevlastních otců), jinak se celý život prokazoval jménem Charles Lechmere.
Budiž, je to velmi divné, ale možná chtěl jen chránit své soukromí, řekl by ďáblův advokát. V každém případě to byl však důvod, podívat se na jeho výpověď mnohem podrobněji, než tehdy učinil soud.

Okamžitě se objevily další podivné nepřesnosti:

Charles Lechmere vypověděl, že šel po ulici, když spatřil cosi ležet na druhé straně. Přešel proto to půlky ulice, odkud viděl, že jde o nějakou postavu. V tu chvíli, dle jeho slov, na místo došel Robert Paul, a spolu přistoupili k tělu.
Robert Paul nicméně uvedl, že šel ulicí a spatřil muže, který se nad něčím skláněl. Trochu se ho bál, proto zpomalil, ale muž mu vyšel vstříc a řekl: "Leží tu nějaká žena, pojďte se podívat."

Drobnost? Možná, nicméně když mluvíme o vraždě, je dost velký rozdíl, jestli člověk stojí v půlce ulice nebo se sklání nad tělem. A opět - proč o tom lhát? Ale opět, buďme shovívaví - třeba se prostě bál, že bude s vraždou spojován.

Buck Row tehdy
Buck Row dnes
Homgren a Stow se proto rozhodli využít další policejní techniku - rekonstrukci na místě. Ulice, ve které došlo k vraždě, se naštěstí za sto let takřka nezměnila, takže bylo možné jít krok za krokem ve stopách obou mužů. Podle toho, co vypověděl u soudu, trvala Crossovi cesta z jeho domu na místo vraždy 16 minut. Poul vyrazil stejným směrem o chvíli později. Bál se, že jde pozdě do práce, proto si cestou několikrát kontrolovat čas, je tedy poměrně spolehlivým svědkem.

Jenže...cesta od Crossova bydliště na místo nálezu těla trvá i pomalou chůzí maximálně 7 minut. Navíc je ulice prakticky rovná (na fotografiích je to skvěle vidět), dá se dohlédnout daleko dopředu a také byly 4 hodiny ráno, tudíž bylo kolem ticho a klid. Pokus ukázal, že i s dnešní měkkou gumovou podrážkou na botách, jsou kroky slyšet na mnoho set metrů daleko, protože se odrážejí od okolních domů. Robert Poul však kategoricky vyloučil, že by před sebou někoho viděl nebo slyšel jít. Co z tohohle trochu složitého popisu vyplývá?
Kdyby Cross opravdu došel na místo jen okamžik předtím, než ho došel Poul, musel by ho Poul před sebou minimálně na posledních pár set metrech vidět. Neviděl. Spatřil ho až ve chvíli, kdy stál nad mrtvou. V časovém harmonogramu tak chybí zhruba 10 minut.
Zdá se tedy, že Cross byl na místě vraždy mnohem dříve a mnohem déle, než tvrdil.

To už je fakt, který by při dnešním vyšetřování vzbudil skutečně silné podezření. Ani zdaleka to však není vše, co v Lechmerově výpovědi nesedí.

Co se tedy dělo dál?

Oba muži se sklonili nad tělem, ale nedokázali určit, zda je žena mrtvá nebo ještě dýchá. Poul ji chtěl posadit, nicméně Lechmere řekl, že se na ni nechce sahat a že by raději měli jít najít policistu (v okolí v tu dobu kroužili na svých pravidelných pochůzkách hned tři strážníci). Poul také při výpovědi jednoznačně vyloučil, že by viděl na těle nebo v jeho okolí krev. Byl si jistý, protože se v jednu chvíli skláněl přímo nad ženou a poslouchal, jestli dýchá. Oba se tedy vydali hledat strážníka a když ho našli, Lechmere mu řekl o ženě, načež se oba vydali každý svou cestou.

Svěděk běží pro strážníka
(romantická představa z dobového tisku)
I v téhle výpovědi však existuje podivný rozpor, bohužel, původní policejní protokol se nezachoval a v tisku se objevily dvě verze. Strážník podle nich zpočátku tvrdil, že mu Lechmere řekl: "V Buck Row leží na zemi nějaká žena, možná je opilá nebo mrtvá, a je u ní strážník, který nás poslal pro pomoc." Když strážník, který díky této formulaci považoval Poula a Lechmere jen za "poslíčky zprávy", dorazil na místo, došlo k neuvěřitelné shodě okolností: nad tělem se totiž v tu chvíli skutečně skláněl další policista - pochůzkář, který sem právě dorazil z druhé strany.
Tento rozpor soudu neunikl, Lechmere však kategoricky popřel, že mluvil o policistovi, který je poslal pro pomoc, a strážník připustil, že možná řekl jen "...je vás tam potřeba." Ať už šlo o úmyslnou lež nebo se strážník skutečně zmýlil, Lechmere u něj rozhodně vyvolal dojem, že nejde o nic dramatického - díky čemuž ho strážník zcela pustil ze zřetele a nechal ho odejít.

Je tu ještě jedna - opět nepřímá - okolnost, která nabývá zásadního významu, když se porovnají výpovědi. Poul, jak už jsme četli, vypověděl, že se na ženu díval zblízka a nic neviděl, nebyl si ani jistý, jestli je mrtvá nebo žije. Když strážník dorazil na místo - o pouhé 2 až 3 minuty později! - uvedl, že pod hlavou ženy bylo obrovské tratoliště krve. Je vyloučené, že by ho Poul přehlédl, kdyby tam již bylo. To ale znamená, že k vraždě muselo dojít bezprostředně předtím, než tělo Poul s Lechmerem objevili! Vzpomeňme si však na jejich výpovědi - ani jeden z nich neviděl nikoho jiného, ani jeden z nich nikoho cestou neminul, z místa nikdo neutíkal.

Další drobností je fakt, že mrtvá měla šaty stažené tak, že nebyly vidět rány v oblasti břicha. Pokud byl vrah vyrušen a z místa neznámým způsobem utekl, proč by se zdržoval s maskováním ran? V téhle souvislosti začíná vyznívat opravdu podezřele Lechmerova snaha dostat Poula rychle od těla, nedotýkat se mrtvé, neposazovat ji atd. Nesnažil se tak jen oddálit odhalení, že jde o vraždu a získat čas? Není nejjednodušším vysvětlením záhady, jak se vrah dostal pryč, že nikam neodešel?

Místo činu už nám toho víc neřekne. Rozporů a drobných, leč zásadních, nesrovnalostí v Lechmerových výpovědích je však překvapivě mnoho (bije to do očí mj. ve srovnání s výpovědí Roberta Poula, která sedí ve všech bodech).

Kriminalista konstatoval, že dnes by podle jeho zkušenosti stačily k tomu, aby byl vyšetřován a s velkou pravděpodobností i obžalován na základě nepřímých důkazů. 
(Současná právní úprava v UK přímo zakazuje kohokoli obžalovat, dokud není možné z vyšetřování vyloučit osobu, která nalezla tělo. A to v tomto případě rozhodně nelze.)

Důkazů víc nemáme, můžeme však přesto pokročit ještě trochu dál?

Zkusme ještě porovnat naše současné znalosti o profilech sériových vrahů a podívat se, jestli do nich Lechmere zapadá, nebo je s některými z nich v zásadním rozporu. Samozřejmě to není důkaz sám o sobě, vzhledem k tomu, že teď se snažíme "napasovat" ho do našeho profilu, do kterého stejně mohou zapadnout tisíce dalších mužů. Přesto je zajímavé posoudit, zda a jak mu odpovídá.

Podle dnešních vědomostí, je sériovým vrahem s největší pravděpodobností:

- muž
- nenápadný, důvěryhodný
- 35-40 let
- měl problematické dětství
- měl problematický vztah s matkou
- existuje impuls, kvůli kterému začne vraždit (a realizovat tak to, čím se dosud zabýval jen ve fantazii)

Navíc v případě Jacka musí existovat také věrohodné důvody proč:

- měl důvod být na daných místech v daném čase
- je dobře znal a dokázal tak policii uniknout
- nevzbudil pozornost krví na šatech
- mu důvěřovaly prostitutky i poté, co se rozpoutala celá hysterie kolem Rozparovače
- měl důvod změnit modus operandi a v případě dvojité vraždy zabíjet v jiný den, v jiný čas a na jiném místě než předtím.

Jak tedy do celého tohohle obrázku zapadá Lechmere? Posuďte samy:

- muž, 39 let
- nenápadný, zaměstnaný, důvěryhodný - po jeho první a jediné výpovědi si na něj nikdo dalších 100 let nevzpomněl
- Nikdy nepoznal svého otce. Jeho matka měla mnoho známostí, Lechmere měl postupně tři nevlastní otce. Byl ženatý, hodně se stěhoval, ale celou dobu bydleli v jedné domácnosti s jeho matkou.
- Odstěhovali se od ní dva měsíce před první vraždou (zůstala s ní bydlet jeho dcera).

Znal oblast, kde k vraždám došlo? Měl důvod tam být v době vražd?
  • Znal to tam, jako svoje boty. Kromě dvou (slavný "double event" - dvě vraždy za jednu noc) došlo ke VŠEM vraždám na jeho trase z domova do práce! (V zájmu férového přístupu to byla trasa, kterou chodila spousta lidí, byly to dvě hlavní spojnice v Soho)
  • K vraždám došlo přesně v době, kdy tamtudy chodil do práce. Odpovídají dny i časně ranní hodina. 
Co krev na šatech? Minimálně v případě vraždy Mary Kelly vrah nějakou na oblečení mít prostě musel.
  • Tady se dostáváme k dalšímu drobnému detailu Lechmerovy výpovědi - uvedl, že pracuje jako poslíček/špeditér. S kárami jich po Londýně jezdila spousta. Nikdo se tím dále nijak nezabýval, (pro soud bylo podstatné jen to, že je zaměstnaný, protože zejména zpočátku se předpokládalo, že jde o "klasickou Soho vraždu", ze které byli podezřívani především pasáci nebo podobné živly.) Prověření jména firmy a její činnosti přineslo však pozoruhodnou informaci - šlo o firmu, jejíž hlavní komoditou byl rozvoz masa! Lechmer pracoval na jatkách! I pokud by byl postříkaný krví od hlavy k patě, na jeho pracovních šatech by se to hladce ztratilo.
Důvěřovaly by mu prostitutky?

  • Nespadal ani do kategorie "podeřelý vagabund" ani "nóbl pán" (o kterém začal spekulovat tisk). Byl místní, mnohé ho nejspíš znaly od vidění, chodil na té trase v podobný čas minimálně 15 let. Nenápadný, zaměstnaný, s rodinou - ano, ze všech typů mužů, se kterými se setkávaly, byl pravděpodobně jeden z nejdůvěryhodnějších.
Co tedy ten "double event"? Lámou si nad ním hlavu lidi od začátku - k vraždám došlo v jiné oblasti, v jiný den a v jiný čas než obvykle. Vrah dokázal bleskově zmizet a ještě si najít druhou oběť. Existuje vysvětlení, související s Lechmerem? Znal tu oblast?
Místo vraždy (ve středu) a Lechmerova známá bydliště
  • Je to neuvěřitelné, ale odpověď na obě otázky zní: ano. K dvojité vraždě došlo v sobotu večer, což byl jeho jediný volný den. Došlo na dohled od minimálně pěti míst, kde v minulosti bydlel a hlavně - místo je na trase, kterou by šel, kdyby se vracel z bydliště své matky domů! (Pustá spekulace, ale byl snad u ní na návštěvě? Stalo se něco, co přiživilo jeho potřebu vraždit?)


Když Homgren a Stow předložili všechna fakta, časové rozbory, výpovědi a nepřímé důkazy jednomu ze soudců vrchního soudu, ten po pečlivém pročtení a posouzení prohlásil, že dle jeho názoru by to porotě stačilo k Lechmerovu odsouzení.

Je tedy vůbec něco, co svědčí proti teorii, že jméno Jacka Rozparovače známe vlastně od začátku?

Na prvním místě samozřejmě to, že všechny důkazy jsou pouze nepřímé. Každý sám o sobě může mít nevinné vysvětlení (je to jejich množství, které má hlavní váhu). U některých výpovědí jsme odkázani na to, co bylo uvedeno v tisku, protože původní materiály neexistují. Slova mohla být zkreslena, účastníci si je mohli zapamatovat různě (viz otázka, zda Lechmere zmínil nebo nezmínil, že na místě je už jiný strážník). Pro některé lži mohl mít dobrý důvod (obava o dobré jméno, pošpinění rodiny, nechuť komplikovat si život).

Často se uvádí jako argument v jeho prospěch, že vraždy přestaly a Lechmere přitom dále bydlel v Soho a dožil se 71 let. Tradičně se opakuje, že sériový vrah nikdy vraždit nepřestane. To však není tak docela pravda - případy, kdy vraždy bez zjevného důvodu ustaly, známe (nejznámnější je asi Zodiak). Navíc máme samozřejmě povědomí především o vrazích, kteří přestali vraždit, protože byli polapeni. Netušíme, kolik jich dokázalo své vraždy zamaskovat tak dobře, že unikli odhalení.

Jediným možným závěrem je, že nevíme a už se ani nedozvíme, jestli byl Charles Lechmere skutečně vrahem. Jeho případ ale krásně ukazuje, kolik podezřelých faktů se může skrývat všem na očích, aniž by si jich někdo povšiml.

Za mě je Lechmere velice vážným kandidátem na Jacka a sebrané důkazy považuji za mnohem přesvědčivější, než podezřelé šály a DNA rozbory.
MOŽNÁ se na téhle fotografii (z mnohem pozdější doby, samozřejmě) skutečně díváme do očí nejslavnějšího sériového vraha naší epochy.

3 comments:

  1. To je úžasné, četla jsem to se zatajeným dechem, to bylo napínavé! Skvělá teorie, vůbec ji neznám.

    ReplyDelete
    Replies
    1. To jsem ráda, že to bylo zajímavé, přišlo mi to hodně dlouhé :-) A ještě radši jsem, že to pro tebe bylo nové. Je to potíž, když mám tak sečtělé kamarády, přjít s něčím, co už neznají jako svoje boty!

      Delete
  2. Tohle bylo opravdu vzrušující! Je to úžasné, když je skutečnost zajímavější, než filmy...

    ReplyDelete