Kdo byl Jack Rozparovač část 1. - Případ nevypraného šálu

Troufám si říct, že je dnes málokdo, kdo by nikdy neslyšel o Jacku Rozparovači. Morbidní případ pěti (a možná až jedenácti) vražd prostitutek v londýnském Whitechapelu fascinuje lidi už 130 let a teorií o tom, kdo byl tím záhadným vrahem, s odstupem času nijak neubývá.

Začněme ale trochou historické atmosféry.

Viktoriánský Londýn vypadá cool ve steampunkově laděných filmech a historických seriálech BBC, realita byla ovšem mnohem temnější - lidé z venkova, kteří se sem v tisících hrnuli za prací, přeplnili chudinské čtvrti vysoko nad jejich kapacitu.
Situaci ještě zhoršilo několik vln imigrantů (a pak že je to novodobé téma!) - irský bramborový hladomor a pogromy na Židy v Rusku a Polsku přivedly do Londýna tisíce vykořeněných lidí s neobvykými zvyky, špatnou znalostí jazyka a mizivou šancí na ten lepší život, ve který doufali.
Šest až osm lidí, žijících v jedné suterénní místnosti bez denního světla, to bylo považováno za luxus. Ti, kdo neměli štěstí a nezbývaly jim peníze na nájem, si za pár pencí kupovali několik hodin spánku ve stoje...

Není divu, že v těhle podmínkách bujely nemoci a zločin. Městem se převalilo několik epidemií cholery, tyfu a neštovic a dětská úmrtnost dosahovala astronomických čísel. Chudoba dohnala tisíce žen k prostituci (děvčátka začínala na ulici zhruba v 10 letech) a drtivá většina prostitutek byla nakažena syfilidou, kterou dál roznášela mezi své zákazníky. Chudinské čtvrti terorizovaly gangy, bojující o svá teritoria a to vše dovršovaly sociální bouře, demonstrace a výbuchy etnicky či nábožensky orientovaného násilí.

Jak poeticky říká jeden z autorů knih o nejslavnějším sériovém vrahu všech dob, "z hlubin tohoto zapáchajícího oceánu chudoby a násilí se vynořil Jack Rozparovač." 

Popravdě si Jackova takřka mýtická postava vydobyla proslulost, kterou si nijak zvlášť nezasloužil.

Nebyl prvním sériovým vrahem v Londýně 19. století. Počet jeho obětí (alespoň těch tzv. kanonických, u kterých panuje shoda, že jsou mu přičítány skutečně právem) nebyl nijak závratný - "pouhých" pět žen. A rozhodně nebyl jediným nedopadeným viktoriánským vrahem na světě!*

Zdá se, že za jeho pochybnou slávou skutečně stojí spíše zrod moderní bulvární žurnalistiky, než zrod "moderního vraha".

Ať tak nebo tak, Jackova identita byla a je záhadou, kterou se během let snažil rozlousknout nespočet amatérských i profesionálních badatelů, a snaží se o to dodnes.

Ke známým romantickým teoriím (několikrát filmově zpracovaným - např. Vražda na úrovni (1979) či Z pekla (2001) patří zednářské spiknutí, jehož účelem bylo zabránit skandálu britské královské rodiny. Mezi dalšími krajně nepravděpodobnými podezřelými byli Lewis Carroll či sloní muž Joseph Merrick - podle hesla "je to chlap a je divnej, to by mohl být on". Jako filmový námět jsou to teorie jistě atraktivní, v realitě pro ně ale neexistuje jediný přímý či alespoň nepřímý důkaz.

Jak bizarním světem Londýn na konce 19. století byl nasvědčují další - později vyloučení - podezřelí. Po Whitechapelu se skutečně pohyboval muž s přezdívkou "Kožená zástěra," který fyzicky napadal prostitutky, na dobu dvou vražd však měl alibi. Francis Tumbletty, podvodný felčar z Ameriky, zase prchl ze země a zanechal po sobě v hotelu sbírku anatomických preparátů, složenou výhradně z ženských pohlavních orgánů. Úchyl rozhodně, s vraždami ho však ani jeho nespojoval jediný důkaz.

Mezi podezřelými se objevila i žena, Mary Pearcey, usvědčená vražedkyně milenky svého manžela a jejího dítěte. S Jackovým případem však opět žádná spojitost neexistuje a motiv i provedení vražd jsou diametrálně odlišné. Představa ženy-vražedkyně byla oprášena po rozboru DNA ze známek dopisů, které Jack Rozparovač údajně poslal tisku - závěrem rozborů byla vysoká pravděpodobnost, že jde o ženskou DNA. Jackovy dopisy jsou však považovány za takřka jistý podvod a totožnost osoby, která je poslala, tudíž není příliš relevantní. Navíc, pokud jste dopis zanesli na poštu a nechali ho poslat, známku nalepovala úřednice u přepážky. Takže - slepá ulička.

A teď k tomu šálu: moderní kriminalistické metody, aplikované v posledních desetiletích, otevřely prostor pro revizi důkazů a přinesly také některá zajímavá odhalení. Asi největší rozruch vzbudil v roce 2007 šál, patřící údajně jedné z obětí - Catherine Eddows, který nabídl spojení s jedním z nejčastěji zmiňovaných podezřelých - psychicky nemocným polským židem Aaronem Kosminskim.

Aaron Kosminski byl jako možný pachatel jmenován prakticky od začátku. Jeho jméno figuruje mezi třemi nejpravděpodobnějšími podezřelými a vyšší policejní úředníci, spojení s vyšetřováním vražd, ho opakovaně zmiňují ve svých poznámkách.

Údajné důkazy jsou však poměrně zmatečné - uvádí se např. že byl podezřelý pro svoji agresivitu a nenávist k ženám. Ze záznamů ústavu, ve kterém byl léčen, však vyplývá, že žádnou nenávist k ženám neprojevoval a jeho jediným agresivním činem bylo, když zdvihl proti ošetřovateli židli. (Zdá se, že si ho policista spetl s jiným pacientem podobného jména).

Hovoří se také o tom, že jej svědek identifikoval jako muže, který hovořil s Catherine Eddows těsně před její smrtí. Svědek však údajně odmítl svědčit, protože byl také Žid a bál se, že by se vůči nim obrátila nenávist davu. Jestli takový svědek skutečně existoval se nicméně nedá prokázat - i pokud ano, viděl pouze rozhovor, nikoli vraždu.

V 2007 se pak na veřejnosti objevil zmíněný šál.

Do rukou Russella Edwardse, amatérského a velmi vášnivého Ripperloga, se dostal poněkud absurdní cestou. Šál byl údajně nalezen vedle těla oběti (C. Eddows) a odtud se dostal do márnice, kde o něj požádal policejní seržant Simpson s tím, že je to moc pěkný kousek hedvábí a jeho žena, švadlena, by ho na něco určitě použila (poté, co odstříhá ty zakrvácené části). Celkem nepřekvapivě mu jeho žena hodila šál na hlavu s tím, že se ho ani nedotkne.

Dalších sto let ležel šál - stále nevypraný! - někde v rodinném šuplíku. Vynořil se znovu v roce 1991, kdy ho Simpsonovi potomci darovali do muzea Scotland Yardu...a tam ho promptně strčili zpět do šuplíku, protože neexistoval žádný důkaz o tom, že jde opravdu o šál, jakkoli spojený s případem Rozparovač.

Dárce to dost zklamalo, proto si šál vyžádal zpět a o deset let později ho vystavil na konferenci, věnované Jacku Rozparovači. První DNA test, následně provedený, byl však vyhodnocen jako neprůkazný a šál se nakonec dostal do aukce ("To by bylo, abych ho někomu nedokázal nakonec vnutit," říkal si zjevně nálezce), ve které ho ulovil právě Edwards.

Ten pouhým pohledem na šál vydedukoval, že si ho Catherine Eddowsová nemohla dovolit a že ho tudíž na místo vraždy z jakési neznámé pohnutky přinesl přímo vrah....Tak určitě, dere se mi na jazyk.
Edwards se poté proměnil v samozvaného forenzního odborníka a chemika a určil, že šál pochází ze střední Evropy (fakt, že jeho oblíbený podezřelý Kosminski byl Polák, v tom určitě nehrál žádnou roli!).
Naštěstí Edwards posléze přestal vymýšlet další teorie a provádět vlastní testy a obrátil se na skutečného odborníka - vědce, experta na historickou DNA a spolupracovníka Interpolu, dr. Louhelainena. Jeho závěry byly přinejmenším zajímavé:
- šál skutečně obsahuje krevní stopy, konzistentní se zraněními oběti (přeťatá krční tepna)
- kromě nich jsou na něm i stopy semene a zřejmě také stopy buněčného materiálu, pocházejícího z ledvin (vrah vyjmul z těla oběti mj. i jednu ledvinu). Znělo to trochu příliš dokonale, ale budiž.

Edwards se poté vrhl do dalšího detektivního pátrání a podařilo se mu nalézt potomky jak oběti, tak Kosminského, kteří souhlasili s provedením srovnávacího odběru DNA...a voila...vzorky odpovídaly oběma osobám. Máme tedy jistotu, že Kosminski byl Rozparovačem?

Inu...nemáme.

Na očividné slabiny zdánlivě jednoznačného závěru začala poukazovat řada odborníků. Tou nejzásadnější námitkou je, že šál měl během let v rukou nespočet dalších osob, včetně minimálně dvou z potomků Catherine Eddows, kteří měli šál v rukou v roce 2007, a tudíž existuje vysoká pravděpodobnost sekundární kontaminace.
Počet DNA fragmentů, patřících různým osobám, které se na šálu vyskytují, pak dosahuje téměř stovky. Pravdědodobnost, že extrahovaná DNA patří čirou náhodou výhradně dvěma osobám - oběti a údajnému vrahu - vyhlíží hodně...nepravděpodobně.
Závěry provedené analýzy také nebyly prověřeny žádným nezávislým šetřením a nebyly publikovány v odborném tisku, zato se staly základem pro Edwardsovu novou knihu a reklamou pro jeho obchod s kuriozitami, týkající se Jacka Rozparovače. Dr. Louhelainen se k nálezům odmítl dále vyjadřovat.

Jak se zdá, jeho závěr ve skutečnosti zněl, že "genetický materiál z šálu může odpovídat dvěma vzorkům DNA (od potomků Eddowsové a Kosminského), senzacechtivý majitel šálu už ovšem vynechal pokračování: "...stejně jako tyto fragmenty odpovídají zhruba 90% britské populace."

Z forenzního kriminalistického hlediska jde o "důkaz", jaký by nepřipustil žádný soud, natož aby jej použil pro vyslovení rozsudku.

Ostatně, i pokud by nakrásně vše, co bylo o šálu řečeno a zjištěno, byla naprostá pravda - jediné, co by to dokazovalo je, že Kosminski byl někdy ve fyzickém kontaktu s Eddowsovou. Vzhledem k tomu, že žili ve stejné oblasti, Catherine byla prostitutka a Aaron byl, stejně jako stovky dalších mužů z Whitechapelu, častým zákazníkem pouličních dam, není na takovém zjištění nic převratného. Byl-li šál její, je na něm nepochybně DNA dalších desítek mužů, včetně některých z ostatních podezřelých (nakonec byli podezřelí právě proto, že se v té oblasti jako zákazníci prostitutek pohybovali).

Osobně se domnívám, že Kosminski pachatelem nebyl. Jeho profil mi k Jackovi nesedí. Byl nepochybně psychicky nemocný, ale to není totéž, jako být psychopat. Jeho choroba se projevovala paranoidním odmítáním toho, aby ho někdo krmil, sebepoškozováním a odmítáním se mýt nebo koupat - nevím, jak vám, ale to mi nezní jako profil člověka, který spáchal úchylné, nicméně metodické whitechapelské vraždy.

Příště: Případ nenápadného svědka...aneb kdo podle mě MOHL BÝT skutečným Jackem Rozparovačem.
-------------------------------------------------------------------------------------------
*) Je zajímavé, jak málo známý je případ "těl z Temže", který spadá časově do stejného období, ve kterém řádil Jack. V letech 1887-9 byla nalezena minimálně čtyři rozřezaná ženská těla, část jednoho z nich dokonce ve sklepě nového sídla Scotland Yardu, většina kusů těl byla však vylovena z Temže. U žádného z nich nebyla nalezena hlava a jen jedna z obětí byla identifikována. Stejně jako v Jackově případu nebyl vrah nikdy nalezen. Existuje i teorie, že jde rovněž o oběti Jacka Rozparovače, je to však velmi málo pravděpodobné s ohledem na zcela odlišný modus operandi.




SaveSave